Když za mnou přijde klient s nějakým zdravotním příznakem, vždy jej vybízím k hledání hlubších psychických příčin daného problému. Souhlasím plně s psychosomatickými teoriemi, které tvrdí, že jakákoliv nemoc nebo zdravotní příznak má prvotně příčiny v psychice. Za ta léta praxe jsem se o tom mnohokrát přesvědčila jak u druhých, tak i u sebe.
Můžeme začít u jednoduché rýmy. Pokud neustrneme u výkladu, že „jsme nastydli“ a budeme bádat hlouběji, zjistíme, že v období před vznikem rýmy jsme pravděpodobně byli v menší nebo větší nepohodě, zažívali jsme nějakou formu neharmonie či drobného napětí. Zkrátka rýma nepřišla jen tak zčistajasna proto, že vedle nás někdo kýchnul nebo jsme měli slabý svetr, což se děje každý den a každý den rýmu nemáme. Osobně tvrdím, že náš ochranný imunitní val se ztenčí právě jen v momentu, kdy jsme v nějaké neharmonii a nepohodě, a teprve pak na nás může skočit jakýkoliv bacil. Ale dokud jsme v harmonii a sami sebou, nic naší ochranou neproleze. Léčka je v tom, že mnoho lidí je od sebe natolik odstřiženo, že si ani neuvědomují skutečnost, že jsou v nějaké neharmonii, natož aby si tuto svou nepohodu spojovali se svými zdravotními příznaky.
Se svými klienty tedy léta pracuji na tom, že můžeme chytit hlubší psychickou příčinu nemoci, procítit si ji a příznak nebo nemoc zmizí. Během mé praxe mne vyhledalo obrovské množství lidí s nějakými zdravotními problémy a vždy jsme na nich pracovali přes psychiku. V mnohých případech úspěšně, ale v některých bohužel také ne. Při práci se zdravotními symptomy je totiž klíčové, jestli se podaří odhalit příčinu v hloubce a to nejen přes intelektuální vhled, ale zda se podaří prokutat i k onomu ložisku emocí a tělesnému napětí a vypustit je ven.
Příkladů práce se zdravotními problémy jsem uvedla mnoho v mých knihách, ale zmíním se dnes o jednom zajímavém případu, kdy zdravotní problém mělo malé dítě. Vyhledala mne klientka, jejíž dítě trpělo od narození na ekzém. Ekzém se u holčičky rozšířil na velkou část těla, nemohla spát, jak jí to bolelo a stále plakala a drbala se, čímž si ekzém ještě víc rozškrabávala. Paní z toho byla zoufalá.
Protože jsem již s tématem ekzému kdysi pracovala a tehdy se jednalo o potlačené emoce, konkrétně o vztek, nabídla jsem klientce interpretaci, že by se i u její holčičky mohlo jednat o potlačený vztek. To ale klientce příliš nedávalo smysl a sdělila mi, že holčička s projevy vzteku nemá problém, často křičí a vzteká se a ona jí v tom nikterak neblokuje, protože ví, že je to škodlivé bránit dítěti v projevu emocí. Hledaly jsme tedy dál.
Ptala jsem se klientky, jak je to s projevy vzteku u ní samotné. A tu začalo svítat. Klientka se mi přiznala, že ona sama má se vztekem odjakživa problém, vždycky byla ono ‚hodné dítě‘ a ani teď, když jí něco naštve, tak nedokáže vztek pořádně uvolnit. A nenaštvalo jí něco v poslední době? Ale ano, hodně! Naštvala jí její máma, ale nedokázala na ni všechno vykřičet, vlastně byla úplně ztuhlá a měla knedlík v krku. To, co jí chtěla sdělit, ze sebe nedokázala vymáčknout. Nikdy si před mámou nedovolila projevit vztek a ani teď to nešlo. Až za chvíli po rozloučení s matkou začala mít úplné záchvaty vnitřní zuřivosti, ale stejně to ze sebe nevypustila. Nechtěla řvát v bytě před dětmi a manželem, aby je nevyděsila, tak to prostě nějak rozdýchala a tiše si zanadávala na záchodě. Druhý den ráno po jejím neprojeveném vzteku naskočil dceři ten obrovský ekzém.
A měly jsme jasno. Hned, jak jsme toto s klientkou pojmenovaly, došla jí souvislost.
„Myslíte, že ten můj potlačený vztek může souviset s dcery ekzémem?“
„Ano, připadá mi to logické. Děti jsou velmi citlivé a vnímají pocity svých rodičů. Vy jste v sobě měla neprojevený přetlak, nevěděla jste, co s ním a vylezlo to ven přes tělo vaší dcery. Cítila vaše nevybité napětí, respektive vztek.“
S klientkou jsme se tedy domluvily, že zkusí prioritně zapracovat na svém vzteku. Tato situace ji donutila připustit si svůj dlouhodobý problém s projevováním vzteku, který vznikl historicky ve vztahu s matkou. Začala se tedy doma ve volných chvílích i před dětmi vztekat, dostávala ven své staré dětské potlačené agrese. Dětem a manželovi vždy řekla: „Máma se jde vztekat, nemusíte se ničeho bát, mám v sobě nějaký vztek, který musí ven.“ A pak si v pokoji křičela a dupala, házela míčem vztekle o zem a trhala papíry. Vyvztekávala ven aktuální situaci s mámou, ale i všechny staré křivdy, křičela ven vše, co nikdy nevyslovila a ani si to neodvažovala připustit. A jak postupně vše vypouštěla, ekzém dceři začal zázračně mizet. Na další hodinu přišla klientka s tím, že dcera nemá vůbec žádný ekzém, stal se úplný zázrak.
Na tomto příkladu je vidět, že práce s fyzickými příznaky a jejich pravými psychickými příčinami může být někdy velmi zajímavá ‚detektivní‘ činnost. Pokud chytíme onen prvotní kořen a uvolníme jej přes emoce, mohou se stát velké změny k lepšímu. Když je člověk ochoten na sobě takto hloubkově pracovat, může se vyhnout mnoha zdravotním komplikacím a ty stávající si odstranit. Není to samozřejmě tak rychlá cesta, jako spolknutí prášku, ale je to možné. A v tom je naděje.
Autorka: Mgr. Marie Plochová Hlávková, Ph.D.
Článek byl zveřejněn v květnovém čísle časopisu Meduňka 2021.
Pokud máte zájem přečíst si více o metodě Hlubinná přestrukturace nebo další příběhy z terapeutické praxe Marie Plochové Hlávkové, nahlédněte do knihy Hlubinná přestrukturace.