Milí čtenáři, více než rok jste se mohli v tomto seriálu seznamovat s různými aspekty hloubkové práce na sobě. Ve třinácti dílech jsme si povídali o mých terapeutických zkušenostech a o tom, jak na sobě lze pracovat opravdu od kořene. Terapeutické postupy, které jsem zde
popisovala, jsou postavené především na hledání hlubších souvislostí a zpracování původních bloků přes emoce nebo přes tělo.
Když přede mnou sedí na první hodině klient, kterých chce řešit nějaké své potíže, většinou monitorujeme následující oblasti, kde u něj mohl nastat původní problém. Jedná se o prenatální období (chtěnost, částečná nebo plná nechtěnost dítěte), způsob porodu (přirozený nebo nepřirozený porod s více nebo méně zásahy a separací), vztahy rodičů směrem k dítěti, generační zátěže mezi členy rodiny a šoky vnějšího rázu (nehody, úrazy, separace od rodičů, atd.). V těchto oblastech většinou nacházíme staré nezpracované bloky, které si dotyčný mnohdy ani nepřipouští jako problém, a nemá je emocionálně ani tělesně vyčištěné.
Vždy přirovnávám naši práci ke staré zapouzdřené hnisavé ráně, která není vyléčená a my se potřebujeme dostat do jejího ložiska a vypustit zkažený obsah pryč. Teprve, když proběhne takovéto uvolnění starých obsahů nevědomí, začnou se většinou rozpouštět i přítomné potíže dotyčného. O odstranění přítomných problémů se tedy nemusíme křečovitě snažit zvenčí, ale mizí samy v okamžiku, kdy vytrhneme jejich pomyslný kořen v hloubce. Takovýmto ‚prohrabáním‘ osobního nevědomí člověka a zvědomění jeho stínových témat dojde také přirozeně k posílení sebevědomí dotyčného člověka a nalezení větší integrity a radosti. Je to cesta ke svému Bytostnému Já, ke své celosti a k obnovení spojení se svými nepoužívanými talenty a energiemi.
Na této dobrodružné terapeutické cestě používáme různé nástroje, kupříkladu experimenty, práci se sny, práci s vnitřním dítětem, psychosomatickou analýzu zdravotních příznaků, práci s emocemi a s tělem, práci s vrstvou znecitlivělosti, atd.. Obzvláště poslední téma je velmi aktuální, neboť mnoho lidí je od sebe odpojeno a jsou natolik znecitlivělí sami k sobě, že se právě zcitlivování a nalezení lepšího vztahu k sobě stává často hlavním předmětem celé hloubkové práce na sobě. Setkala jsem se s mnoha lidmi, kteří na sobě léta pracovali, chodili na různé semináře a terapie, ale stejně se pak ukázalo, že ve skutečnosti sami k sobě nic necítí. Zůstávali uvězněni pouze na úrovni intelektu, ale jejich emoční a tělesná vrstva byla za ta léta netknuta, a proto ani nemohlo dojít v jejich životě k opravdové změně.
S tímto tématem také souvisí volba průvodce, který nás na naší cestě doprovází. Občas se mne nějaký klient zeptá, jestli si myslím, že si své potíže může zpracovat sám, nebo jestli potřebuje nějakého terapeuta. Díky své více než dvacetileté praxi jsem dospěla k závěru, že bez průvodce se na naší cestě sama k sobě neobejdeme. Sám na sebe totiž člověk nenahlédne a nedokáže si plně uvědomit, natož zpracovat, své nevědomé obrany a bloky, které jej fixují ve stávajícím stavu.
Klientům tedy doporučuji při hledání průvodce především najít takového člověka, který chápe souvislosti, o nichž jsem výše psala. Měl by to být člověk, který se na vás nebude koukat jako na blázna, když řeknete, že si chcete zpracovávat kořeny svých potíží, respektive svá stará dětská zranění. V jeho přístupu by měl být patrný „tah na branku“ ve smyslu hledání hlubších souvislostí, porozumění duševním zákonitostem a velká empatie.
Setkala jsem se bohužel někdy s terapeuty, kteří vlivem vlastních nezpracovaných problémů svá témata nevědomě projektovali na své klienty a podsouvali jim motivace a pohnutky, které klientům nepatřily. Stejně tak terapeuti, kteří tlačí klienta do svých vlastních názorů, říkají klientovi, ‚co má dělat‘ a tím pádem klient nemá svobodu volby, neboť cítí, že by se měl rozhodnout a konat tak, jak chce terapeut.
Dle mého je prioritní rolí dobrého terapeuta pomoci klientovi, aby našel odpovědi na své otázky uvnitř v sobě, neboť tam jsou již přítomné, jen je třeba je odkrýt. Dobrý průvodce tedy vybízí klienta, aby se spojil sám se sebou, se svou individualitou, místo toho, aby mu říkal, co má dělat. Já osobně klientům nabízím nahlédnutí do hlubších souvislostí problémů a možnost zpracovat si jejich kořeny. A pokud se to daří, začne dotyčný postupně objevovat své autentické pocity a názory, své původní energie, čímž se před jeho zraky najednou sama začne rýsovat jeho pravá životní cesta.
V dnešní době máme velké množství metod práce na sobě, ovšem záleží, kdo je drží v ruce, jaké osobnostní kvality a zkušenosti má daný průvodce. Proto klientům doporučuji, aby se stále rozhlíželi a hledali někoho, u koho to bude opravdu ono, u koho to zaklapne. A navíc většinou není jedna metoda a jeden terapeut univerzální až navěky. Jeden terapeut nám třeba pomůže zpracovat si určitý díl našich témat, ale pak je většinou v určitý moment potřeba jít dál k někomu, kdo zase pomůže s další částí našeho příběhu. Pokud tedy na sobě chceme opravdu pracovat, je potřeba stále zkoumat, jaké jsou možnosti, kdo by nás mohl zase doprovodit o kousek dál. Ovšem cílem každé dobré metody a každého zralého průvodce by dle mého názoru mělo být „pomoci druhému člověku vstoupit zase o kousek více do jeho života“.
Milí čtenáři, doufám, že byl pro vás můj seriál o hloubkové práci na sobě inspirativní. Vím, že když budeme pracovat na svých niterných tématech, náš život se opravdu může zlepšit.
Autorka: Mgr. Marie Plochová Hlávková, Ph.D.
Článek byl zveřejněný v červnovém čísle časopisu Meduňka 2021.
Pokud máte zájem přečíst si více o metodě Hlubinná přestrukturace nebo další příběhy z terapeutické praxe Marie Plochové Hlávkové, nahlédněte do knihy Hlubinná přestrukturace.