Od zrodu ke smrti v závislosti
Mgr. Monika Kušková
ZÁVĚREČNÁ PRÁCE II. VÝCVIKU HLUBINNÉ PŘESTRUKTURACE
Život nás nutí vypořádat se s tím,
čím jsme ve svém nejhlubším nitru.
Dalajláma
Zdravím vás, jistě mě znáte. Že ne?! V tom případě mi dovolte, abych se vám představila. Jsem vaše závislost. Mám v pronájmu každého z vás a nikdo ani zdaleka netuší, zda spolu máme smlouvu na dobu určitou, nebo neurčitou. Možná si to neuvědomujete, ale rodím se společně s vámi. Mé zrození je neodlučitelné od toho vašeho.
Pokud vás zcela neovládám, určitě se ve vás nacházím alespoň ve zbytkové esenci. Stejně jako ulpívá alkohol ve tkáních alkoholového poživače i druhý den v brzkých ranních hodinách, ulpívám já ve vás. Ale mě se tak lehce nezbavíte, vaše játra mě nedokážou metabolizovat, nevypařím se spolu s vaším dechem, ani potem. Není to prostě tak jednoduché, jsem vaší nedílnou součástí. A jestli někdo tvrdí, že v něm žádná závislost není, troufla bych si říct, že lže, nebo že žije ve své sladké, ale dlouhodobě zničující nevědomosti, protože já se skrývám ve vašich buňkách jako neznatelný otisk, který si vybírá svoji daň, ať se vám to líbí, nebo ne.
Dobrá, jsem ochotna uznat, že minorita z vás patří k těm šťastlivcům, ve kterých zůstala pouze má zdravá část. Vy, vyvolení, řekněte! Bylo těžké se zbavit mé nezdravé části? Jak se vám to povedlo? Pomáhal vám někdo? Měl s vámi soucit? Spadli jste na dno a nemohli jste dál, nebo jste se narodili vědomým rodičům, kteří sami znali své stíny, závislosti a vypořádali se s nimi, nebo na tom minimálně usilovně pracovali? Snažili se, aby ve vás nezůstala skrumáž nechtěného? Přetrvává ve vás pouze ta závislost, se kterou jste se narodili a dokázali jste mě metamorfovat tak, abychom si vzájemně prospívali?
Něco vám přiznám. Tu závislosti, se kterou se rodíte, tu nade vše miluji. Je v ní přirozenost a laskavá podmíněnost, která neubližuje, ale vyživuje. Jako děti jste všichni beze zbytku závislí na svých rodičích, na jejich hluboké lásce, na tom, že vám dávají pocit jedinečnosti, že vás vyživují ve všech směrech, nejen potravou, ale hlavně bezmeznou a bezpodmínečnou láskou. Tam je počátek vaší závislosti, říká se tomu perioda závislosti. Ale nezapomeňte, každá perioda se stává periodou pouze tím, že jednou skončí. „Pocit jistoty je spojen s obrazem Já, vytvořeným během periody závislosti.“1(Feldenkrais, str. 39).Musíte se se mnou narodit, nikoli umřít.
Pokud jde vše, jak má, v průběhu vašeho dospívání vás budu pomalu opouštět a setrvám jen v podobě, která bude podporovat váš zdravý vývoj a zrání. „Úměrně tomu, jak se zmenšuje naše závislost na dospělých, přibývá naší potence. To znamená, že přestáváme jednat podle dříve vytvořených vzorců.“2(Feldenkrais, str. 40).Když ale zůstanu ve své nabubřelosti a začnu nahrazovat vaše touhy a nedostatky v podobě bezedné vnitřní díry, začnu nabobtnávat do enormních rozměrů a budu vám škodit. „Ve zralém stavu se pak nezávislost stává namáhavou a unavující úlohou: člověk pak stále bojuje sám se sebou.“3(Feldenkrais, str. 40).Budou z vás unavené, stále dychtivé a nenasytné bytosti.
Zůstat a škodit je pro mě snadné, protože pokud nebudete mít plnou pozornost a pocit lásky od svých rodičů, budete se pro její absenci trápit celý život. A k mučivému trápení budete potřebovat právě mě v mých různých podobách. Mám totiž nesčetně vrstev, které si ani neuvědomujete, i přesto, že jste si je vymysleli vy sami, nebo je za vás někdo šikovně vykonstruoval.
V odborných sférách se o mě mluví jako o látkové, či nelátkové závislosti. „Pojem „nelátková“ závislost označuje závislosti, které vedou k problému závislosti bez přísunu jakýchkoli chemikálií.“4 (Röhr, str. 118). Rozdíl mezi nimi je zřejmý na první pohled a vsadím se, že většina z vás si myslí, že nelátková tak nebezpečná není, že je leckdy trendy a že chudák je pouze ten, kdo spadl do formy závislosti látkové. A proč si to myslíte? Protože při látkové se dostávají do těla látky, které jsou chemické? Protože není život beroucí to, že máte závislost na práci, moci, vztahu s partnerem, dětmi, sexu, nakupování, jídle, sociálních sítích a dalších vymoženostech dnešní doby? A jak jste na to proboha přišli?!
Není to vůbec tak jednoznačné. Nelátková závislost je kryptická a jde lépe ututlat před okolím i před sebou samým, ale to, co se děje ve vašich tělech, když ji prožíváte, nebo naopak prožívat nemůžete, je až hrozivě podobné tomu, co prožívají lidé závislí na klasických drogách. „Při nelátkových závislostech se aktivují účinné látky, které jsou tělu vlastní: morfin, adrenalin, endorfiny, amfetaminy aj. V této souvislosti není divu, že „odnětí“ závislého chování, tedy např. abstinenci od závislého pracování, prožívají tito závislí stejně jako „normální“ abstinenční příznaky po odnětí drogy.“5(Röhr, str. 118).
Povyprávím vám příběh jedné „nelátkovky“ a sami si udělejte názor o její zdánlivé nezávadnosti. Vzpomínám si na mladou dívku, která byla zcela závislá na vztahu se starším mužem. Místo závislosti na vztahu si dosaďte cokoli jiného, co vás napadne, možnosti jsou takřka neomezené: jídlo, perfekcionalismus, závislost na zpětné vazbě, pocit, že jste obětí, že nesmíte zklamat, ale i to, že musíte někomu pomoci, protože je to vaše poslání, prostě cokoliv… Předmět dané závislosti se mění, ale princip a možný dopad je neměnný. Ale zpět k oné dívce a její vztahové závislosti. Ten muž s ní udržoval vztah nejspíše proto, aby nasaturoval to, co chybělo naopak jemu. Jenže ta žena, která z něho potřebovala nutkavě čerpat pozornost, obdiv a lásku, zůstávala po jejich odloučení vnitřně citově zruinovaná a neobeznámená tím, kdy se opět objeví. Někde uvnitř cítila, že jde o vzorec zneužívání, ve kterém se nikdy nemůže projevit taková, jaká doopravdy je. Věděla, že ten vztah je pro ni naprosto destruktivní, ale i přesto se ho nedokázala vzdát. A to je právě znak závislosti. Děláte něco, co vás devalvuje, škodí to vám i okolí, ale nedokážete bez toho být, nedokážete abstinovat.
Vždy, když dívka cítila zájem ze strany onoho muže, naplavily se jí do těla omamné látky podobající se vstřiku drogy do žíly. Naprosto znatelně cítila, jak jí do žíly projíždí injekce s opojným koncentrátem slastných pocitů, které se rozlévaly po celém těle. To byla chvíle, kdy jsem ji začala ovládat a nutit, aby dala vše do své přitažlivosti, aby ho opět přitáhla a tentokrát neztratila.
V tu chvíli totiž dosáhla, byť jen na mizivou chvíli, toho, po čem bytostně celý život toužila. Po otcově lásce, jeho obdivu, který každá dívka potřebuje ke své dospělosti, ke svému rozpuku a sebehodnotě. Měla v sobě neutuchající žízeň po náklonosti muže, který jí není rovnocenným partnerem, ale otcem. To mohl splnit jen muž, který vykazoval parametry jejího otce, ale zároveň muž, který se k ní nehodil, jen pro ni oplýval zdánlivým potenciálem uhasit její vnitřní touhu. Stále se točila v kruhu, ze kterého si toužebně přála vystoupit. Věděla, že se vzdaluje sama sobě a že za to draze zaplatí. Bylo to silnější než ona a než všechno ostatní. V té chvíli jsem byla já ta nejsilnější, ta, která ji zcela ovládá.
Rozumějte, je to dokonalá past, která spočívá v tom, že nikdy nebylo možné, aby ji jakýkoliv muž zbavil její závislosti. A nezáleží na tom, zda by chtěl, či ne, protože i kdyby chtěl sebevíc, ten boj bych vždy vyhrála já. I kdyby žila s mužem, který by byl kopií jejího otce a dával by jí vše, co od otce nedostala, stále bych ji devastovala a ničila. Nakonec by moje krutost postihla i jeho. Stal by se jejím spoluzávislým partnerem a odnesl by to stejně jako ona. Pouze by ji poskytnul legální prostor proto, aby mohla dál bezbřeze holdovat své závislosti. Dívce pomůže jediné: „Proti závislostem pomáhá jedině návrat do dětské duše.“6 (Jung, str. 53) Ano, jen návrat do dětství, do hluboké bolesti a zrodu citového živoření. Otevřít dětská zranění, emočně je prožít, vyplakat, vytřást z těla. Podívat se té děsivé pravdě do očí, přijmout ji a dát tomu všemu soucit a porozumění. To je cesta k vyléčení a svobodě…
Že je to těžké? Že nechcete cítit ten pronikavý pach a skličující pocit, jako když vstoupíte do vlhké hluboké zatuchlé nory? Přesně to ale musíte udělat, ponořit se až na dno, abyste našli můj zárodek, zárodek své závislosti. Někdy tím pomyslným dnem může být okamžik vašeho zplození, či prenatální život v lůně vaší matky. „Veškeré nezpracované nepříjemné prenatální pocity si člověk nese v sobě do života a ony nezmizí, ale mnohdy „zmutují“ do různých nevysvětlitelných způsobů chování, nutkavých rituálů, strachů, úzkostí (…), závislostí atd.“ 7(Plochová Hlávková, str. 27). Vyhřezlé problémy, vaše závislosti jsou odpovědí, ne otázkou. Hledejte správné otázky, abyste se dostali k mému kořeni. Skrze mě najdete svá zranění.
Když se budete šťouravě ptát a pravdivě si odpovídat, dostanete odpověď na to, co se vám stalo, proč jste se otevřeli, abych do vás vstoupila a nezdravě rostla a bobtnala ve vaší hlubině stejně jako rostoucí krápník ze dna jeskyně. Buďte k sobě pravdiví. Čím víc mě totiž zapuzujete a obracíte se ke mně zády, tím víc živin pro další růst mi dáváte, tím vším podporujete moji vtíravou infiltraci. A na co že se máte ptát? „Z toho vychází i moje mantra: první otázkou není „Z čeho pramení ona závislost?“, nýbrž „Z čeho pramení ona bolest?“ 8(Maté, str. 21). „V životě každého člověka, který kdy byl a bude závislý, bylo vždy trauma.“ 9(Maté). Slyšíte dobře, jde o vaše trauma, které si potřebujete přiznat a rozpustit ho. Jinak se mě nezbavíte…
Něco vám prozradím, i já se mnohdy cítím být zneužitá. Ptá se někdy někdo na mé pocity? Jak se cítím, když mě ostatní zneužívají k tomu, aby se nasytili, nebo zbohatli? Ano, mnohdy je těžké odolat mojí síle, chápu to, ale tu rostoucí sílu my dáváte právě vy. Nejsem „sebereprodukující“. Celá tahle konzumní společnost je založená na tom, aby mě mezi vás rozsévala víc a víc. Tabákové koncerny, výrobci alkoholu, léčiv a mnohého dalšího nechtějí nezávislé klienty, naopak, vyhovuje jim, že jste závislí a budou dělat vše proto, abych se ve vás usídlila navždy.
Dokonce jste schopni uvěřit, že jste svoji závislost zdědili, nebo že jste vinni a že s tím ani vy, ani nikdo jiný nemůže nic udělat. „V naší společnosti existují dva mýty o závislosti. Zhoubné je přesvědčení, že závislost je volba a že rozhodnutí učiněná v závislosti jsou proto věcí individuálního provinění. Druhý názor je, ač zavádějící, že je to dědičné onemocnění, že je to biologická porucha mozku.“10(Maté) Cítíte v tom zneužití? Já ano. Tak už to pochopte, jsme společně na jedné lodi!
Americká scénáristka Barbara Gordon o své závislosti na návykových medikamentech napsala knihu Tančím tak rychle jak dokážu.11 Autenticky zde popisuje dlouhý a neúprosný boj se mnou, se svou závislostí. Propadla jí kvůli nadužívání antidepresiv, které jí legálně předepisovali lékaři na odstranění úzkostí. Jednoho dne se rozhodla žádný lék už nepozřít a tím se rozpoutalo doslova peklo. Rozpadl se jí dlouhodobý vztah, přišla o práci a skončila opakovaně v psychiatrické léčebně. Nekonečných deset let navštěvovala terapeuty a snažila se porazit své úzkosti. Nepovedlo se, místo toho, aby se zbavila úzkostí, propadla těžké závislosti.
Až v léčebně se jako přízrak zjevila lékařka, která ji nechtěla předepisovat další medikamenty, ale neúnavně se ptala, kde se vzala úzkost, se kterou tolik let bojovala. Vyptávala se na původní rodinu, na její vztahy s rodiči, sourozenci, její dětství a pocity. Gordon ze začátku považovala tohle pro ni nesmyslné povídání za bohapustou ztrátu času, ale já jsem vždy při těchto rozhovorech cítila náhlou slabost. Nebyla jsem ve své kůži. Mé pavučiny, rozlezlé po celém Barbařině těle, začaly praskat a ztrácely svoji moc, a tolik nezbytnou lepkavost. Citelně jsem si uvědomovala, jak veškerá moje existence je na ní závislá. Žila jsem z Barbařiny původní neschopnosti cítit sebe sama, parazitovala jsem na její odpojenosti od sebe, od jejích emocí a reálného života. Jak já nesnáším otázky typu: „Můžete si připustit, že to bylo pro vás velmi těžké?“. To jsou právě ty otázky, které se vás snaží znovu napojit na sebe, ale zároveň mě odpojují.
Když máte to štěstí a váš terapeut vám poskytne bezpečný prostor a zároveň vás, ani vaši závislost nezatracuje, začínám krůček po krůčku sublimovat. „Byla jsem první člověk v jejím životě, který se na ni nedíval káravě a vyčítavě, ale hleděla jsem na ni se soucitem a pochopením k tomu, že její trápení má nějakou hlubší příčinu a nenutila jsem ji k nerealizovatelnému odstranění jejích vnějších příznaků.“ 12 (Plochová Hlávková, str. 55).
Ztrácím se pod tíhou vašeho uvědomění, že prostřednictvím mě si nahrazujete svoji vnitřní dětskou nevyživenost. Že jste zažili těžké věci, někdo vám ublížil a že je třeba tu ránu znovu otevřít, aby nebyla hladová a nenasytná. Je třeba ji jemně ošetřit. Díky terapeutovi, který vám poskytne upřímný soucit, si dokážete zaplakat nad tím, že to pro vás tenkrát bylo velice tíživé a konečně si připustíte, že jste si vše jen kompenzovali něčím, co ani zdaleka nemá potenciál vás uzdravit. V tuhle, pro vás i pro mě elementární, chvíli cítím, že se rozpadám na již neslučitelné části. Náhle je zřejmé, že slábnu a už neudržím svoji nadvládu nad vaším životem a nedotáhnu to s vámi až do vašich posledních dní…
Použitá literatura:
1 FELDENKRAIS, M. Silné Já. Návod ke spontánnosti. PRAGMA, 2014. ISBN 978-80-7349-405-6.
2 FELDENKRAIS, M. Silné Já. Návod ke spontánnosti. PRAGMA, 2014. ISBN 978-80-7349-405-6.
3 FELDENKRAIS, M. Silné Já. Návod ke spontánnosti. PRAGMA, 2014. ISBN 978-80-7349-405-6.
4 RÖHR, H., P. Závislost. Jak ji porozumět a jak ji překonat. PORTÁL, 2015. ISBN 978-80-262-0927-0.
5 RÖHR, H., P. Závislost. Jak ji porozumět a jak ji překonat. PORTÁL, 2015. ISBN 978-80-262-0927-0.
6 JUNG, M. Malý princ v nás. PORTÁL, 2008. ISBN 978-80-7367-412-0
7 PLOCHOVÁ HLÁVKOVÁ, M. Hlubinná přestrukturace. M. PLOCHOVÁ HLÁVKOVÁ, 2019. ISBN 978-80-907487-0-5
8 MATÉ, G. V říši hladových vlků. PEOPLECOMM, 2020. ISBN 978-80-87917-62-6
9 MATÉ, G. The Wisdom of Trauma – film, 2021.
10 MATÉ, G. The Wisdom of Trauma – film, 2021.
11 GORDON, B. Tančím tak rychle, jak dokážu. PORTÁL, 2008. ISBN 978-80-7367-580-6
12 PLOCHOVÁ HLÁVKOVÁ, M. Hlubinná přestrukturace. M. PLOCHOVÁ HLÁVKOVÁ, 2019. ISBN 978-80-907487-0-5