IMAGINACE JAKO JEDEN Z NÁSTROJŮ HLUBINNÉ PŘESTRUKTURACE
Elena Ščudlová
(1. běh výcviku HP – 2020-2021)
Ve své dosavadní práci jsem zjistila, že i když má Hlubinná přestrukturace poměrně hodně efektivních nástrojů, jak pracovat s klienty, tak pro mne osobně, je IMAGINACE jedním z nejzajímavějších a nejefektivnějších. Mohla jsem se o tom přesvědčit právě při práci s klienty, ale též sama na vlastní kůži. Při užití tohoto mocného nástroje se začaly objevovat emoce i u klientů, kteří jsou tzv. “oříškem“, když přijde právě na emoce.
Při psaní této práce jsem se inspirovala a čerpala cenné informace z knihy Imaginace jako prostor setkání s nevědomím od terapeutky Vereny Kast. Podle ní je imaginace prostorem svobody, němž lze překračovat hranice a prožívat to, co pokládáme normálně za nemožné. Je to vlastně spojení s naší duší, která tímto způsobem může projevovat své strachy, ale i přání a touhy.
Imaginace rovná se představivost či fantazie. Tu hojně využívají umělci ve výtvarném umění nebo literatuře, a díky ní si můžeme přirozeně představovat děj i osoby a před očima vidíme plejádu obrazů, z nichž se nám skládá celý příběh. Tyto obrazy se mohou u klienta přirozeně objevit a žít si tzv. vlastním životem nebo do nich může cíleně zasahovat terapeut. Schopnost imaginace máme všichni. A jak jsem již naznačila v úvodu práce, proto je imaginace i vhodným a většinou velice efektivním nástrojem terapie, díky němuž se lze prokutat k emocím a klient může uvolnit napětí svých starých traumat.
Uvolnění před procesem imaginace je dle Vereny Kast důležitým předpokladem k tomu, aby terapie byla živější a emocionálnější. To dokládá i mé zjištění z práce s klienty, že když se díky dechu dostanou do klidu, který je přenese z prostředí vně, do jejich vnitřního prostoru, imaginace probíhá velice spontánně, doslova plyne a dostaví se zpravidla i emoce. Verena Kast pak právě popisuje, že vyzve klienta, aby zavřel oči a začal zhluboka dýchat, což vede k jeho uvolnění. Při výdechu odchází napětí. Smyslem tohoto uvolnění je odbourat také přebytečnou kontrolu, což dává klientovi pocit bezpečí ve vlastním těle a snadněji se dostává k vnitřním obrazům. Dle autorky je ideální, když klient v průběhu imaginace s terapeutem komunikuje. Dává mu tak možnost mu pomáhat a vstupovat do procesu s podpůrnými inspiracemi, což mohu ze své nedlouhé praxe též potvrdit.
Cílem tohoto druhu terapie je, aby se klient dostal k obsahům, které skrývá jeho nevědomí. Imaginace se určitě nabízí např. při práci se sny a jejich symbolikou, ale i pokud třeba klient trpí nějakými fyzickými zdravotními problémy. Prostřednictvím právě symbolů a obrazů se lze propracovat k jádru vzniku.
Tento terapeutický nástroj, který jsem si jako terapeut, ale i jako klient oblíbila, není vhodný pro všechny typy klientů. Verena Kast nedoporučuje používat imaginaci např. při akutních a chronických psychózách. Pokud klient netrpí psychózami, ale je pro něj obtížné si začít představovat a obrazy mu samy přirozeně neplynou, je vhodné, aby terapeut navodil proces imaginace, což se nazývá ŘÍZENÁ IMAGINACE (Příklady a náměty na tyto řízené imaginace od Vereny Kast přikládám jako přílohu své práce). Terapeut může nabídnout klientovi např. představu domu jeho dětství. „Představte si dům svého dětství, dobře si jej prohlédněte. Vejděte. Jak vypadá uvnitř? “ A klient může na tyto pokyny reagovat. Pak např. může klienta vybídnout, aby se od těchto obrazů odpoutal a následují pokyny typu: „Představte si dům, v němž byste rád bydlel, takový, který ještě neexistuje..“ Pak zase následuje odpoutání od obrazů. Autorka říká, že symbol domu zde může být v klientově procesu výrazným vodítkem a prvkem uvědomění si jádra problému. V pokynu klientovi k přestavění domu je možnost, stát se architektem svého života a i zdánlivě neřešitelné situaci dát směr a energii k jejímu vyřešení. Představa imaginárního domu ukazuje určitý možný posun a vývoj klienta. Řízená imaginace dle Vereny Kast snižuje práh strachu a klient tedy může s obrazy snadněji navázat kontakt a rozvíjet svou představivost do budoucna. Další možné významné motivy k imaginaci mohou být např. STROM (jako určitá kvalita lidství) či VODA (něco plyne nebo naopak neplyne).
Může se stát, že ani řízená imaginace není pro klienta to pravé “ořechové“, protože mu dělá problém si představovat i to, co mu terapeut nabídne. Jak již bylo výše řečeno, tak imaginace je určitý nástroj, jak se spojit se svým nevědomím. Domnívám se, že když se klientovi nedaří imaginovat, tak se z nějakého důvodu nemůže spojit se svými nevědomými potlačenými obsahy. V tomto případě bych se zaměřila na práci s odporem a hledala odpověď na to, co mu brání se s těmito obsahy spojit, protože každý člověk má schopnost představivosti (např. když čteme knihu, tak se nám děj okamžitě rozběhne v naší fantazii..)
Dalším typem imaginace může být SEN či POHÁDKA, kde pracujeme s archetypy. Např. u snu se klienta ptáme, co pro něj znamená určitá věc. Pokud se mu ve snu objeví např. nějaké zvíře, tak je důležité, co dané zvíře pro klienta znamená, jakou kvalitu pro něj to či ono zvíře představuje a snažíme se tyto informace převést do paralely s jeho životem.
Dále Verena Kast uvádí imaginaci tzv. pečující. Jsou to obrazy uvolnění, při jejichž představě se klient má uvolnit a prožít určitý klid a pohodu. „Představte si situaci, v níž se cítíte zvláště dobře, či ve které jste se tak cítili (mohli cítit)…“
Imaginace může probíhat buď formou pasivní, kdy klient pouze popisuje situace a obrazy nebo též aktivní, klient vede s postavami v imaginaci dialog. Velice často i z mé zkušenosti klienti obě formy imaginace kombinují, což je velice zajímavé, ale hlavně přínosné.
Nyní bych zde ráda uvedla příklad imaginace, kterou si můžeme udělat sami sobě. Provedla jsem experiment sama na sobě a zde je jeho ukázka.
Pár dní jsem někde v žaludku cítila tíhu, která mi ani nedovolovala moc jíst či ji prodýchat. Soustředila jsem se tedy na tuto oblast v imaginaci. Začala jsem si aktivně představovat a komunikovat se sebou:
Já: Co tam je? Co mi brání se v žaludku uvolnit?
Skrze obraz se zjevila černá těžká koule.
Já: Co je v ní?
Odpověď: Strachy a obavy různého druhu.
Já: Strachy, co potřebujete, abyste mohly odejít?
Odpověď: Uznání, že jsme.
Já: Ano, vidím vás. Uznávám, že tu jste.
Pak mne v té imaginaci napadlo, abych začala dýchat do srdce. Tím se začalo otevírat a já uviděla růžové světlo a ze srdce začaly vystupovat hadičky, které se prodlužovaly, až se dostaly do žaludku a přisály se k té černé kouli. Jimi do ní začalo proudit to světlo ze srdce. Koule se vlivem tohoto světla začala transformovat na světelný zdroj. Její struktura a barva se začaly měnit. Přicházela úleva a z původní zátěže se stávalo místo klidu, lásky a harmonie. Byl to velmi zajímavý proces a zážitek. Imaginaci jsem prováděla v noci před usnutím a s tímto pocitem úlevy jsem pak také usínala. Ráno jsem se cítila lehčí a ulevilo se mi.
Tuto imaginaci doporučuji dělat i opakovaně, když se objeví nějaké strachy či úzkost. Klient, kterému imaginace nedělají potíže, si může takto pracovat i doma mezi sezeními a komunikovat např. se svými orgány, u kterých cítí bolest či jsou nemocné nebo bez energie. Klientům na doma též doporučuji komunikaci se svým vnitřním dítětem, na kterém jsme pracovali již např. v terapii.
Závěrem bych ráda udělala malé shrnutí. Skrze imaginace vedeme dialog se svými vnitřními obsahy, které ještě nemáme na vědomé úrovni. Touto cestou lze tedy zvědomit pro nás již třeba nefunkční a destruktivní vzorce, převzaté od našich rodičů či předků z rodu. Toto je jeden ze způsobů, jak se vrátit k sobě sama, uvědomit si kým jsme a kam chceme jít …
Zdroj: Verena Kast: Imaginace jako prostor setkání s nevědomím, Vyd.1.- Praha: Portál, 1999
Příloha k závěrečné práci:
ŘÍZENÁ IMAGINACE – příklady a náměty dle Vereny Kast
Po krátkém uvolnění dává terapeut pokyny k imaginacím různých motivů:
MOTIV DOMU – Představte si nějaký dům, dům svého dětství. Projděte se kolem domu, dobře si ho prohlédněte. Vejděte do jednoho z pokojů. Jak vypadá? Cítíte nějakou vůni? Setkáváte se tam s někým nebo vidíte nějaký předmět, který vás něčím oslovuje? Nyní z pokoje odejděte. Rozhlédněte se ještě jednou po domě a rozmyslete si, co byste chtěli přestavět, a přestavte to. Odpoutejte se nyní od obrazů tohoto domu a přestavte si dům, v němž byste rádi bydleli. Představte si fantastický dům, takový, který ještě neexistuje, utopický dům – nemusí se v něm zrovna bydlet… Nyní se odpoutejte od svých obrazů, otevřete oči, protáhněte se, zívněte si…Ještě jednou si své vnitřní obrazy projděte.
MOTIV STROMU – Představte si jeden nebo více stromů. V jakém prostředí strom stojí? Jaké je počasí? Dobře si strom prohlédněte. Jak vypadá? Můžete se ho dotknout, jaká je na dotek? Cítíte jeho vůni? Přicházejí ke stromu lidé?
MOTIV VODY – Představte si vodu. Jestliže se vaše voda pohybuje, sledujte její proud a vnímejte vodu i prostředí, jímž plyne nebo ve kterém se rozprostírá. Vnímejte také počasí. Jaký pocit ve vás voda vyvolává? Kde se v obraze nacházíte? Kam voda teče? Je-li voda, kterou vidíte, pokojná, zůstaňte docela klidně u ní a vnímejte vodu, okolí i sebe sama.
OBRAZ UVOLNĚNÍ – Přestavte si situaci, v níž se cítíte zvláště dobře, nebo takovou, ve které jste se dobře cítili nebo byste se tak cítit mohli. Nechejte obraz zcela oživnout a představte si, jak by se situace mohla změnit, abyste se cítili ještě lépe. Situaci si vychutnejte.
NÁMĚTY K IMAGINACI
• KRAJINA – Vidíte se, jak stojíte v krajině. Jak vypadá ta krajina? Jak vypadáte vy?
• VODA – Vidíte se, jak stojíte u vody.
• STROM – Stojíte někde jako strom. Jakým stromem jste? Kde stojí?
• ZVÍŘE – Vidíte se jako zvíře. Jaké jste zvíře?
• OSTROV – Kdybyste byl ostrovem, co byste byl za ostrov? Kde leží? Kdo je na něm? Jaké je spojení s pevninou?
• JEVIŠTĚ – Představte si jeviště. Na jevišti stojíte vy, ve dvou podobách, různě oblečen, chcete-li i v různých kostýmech. A každý z vás teď řekne tomu druhému jednu větu.
• TAJEMNÁ CESTA – Představte si, že se vydáváte na tajemnou cestu, abyste na ní zvládli některé problémy. Koho si s sebou vezmete jako průvodce nebo průvodkyni? Měl by to být člověk, kterého neznáte. Přeneste se spolu do nějaké určité krajiny. Jak vypadá tato krajina? Co vidíte, slyšíte a cítíte?
• OBTÍŽNÝ ÚKOL – Máte před sebou obtížný úkol. Spíše tušíte, než víte, co musíte hledat. Vydáte se na cestu, protože víte, že se na ni vydat musíte. Přicházíte na okraj lesa, kde sedí postava – starý muž, stará žena. (Sedí-li tam někdo jiný – člověk nebo zvíře – sledujte svou imaginaci) Tato postava vás prosí o jídlo a ptá se vás, odkud přicházíte a kam jdete. Odpovězte, jak nejlépe umíte, a počkejte si na radu.
• PŘEKÁŽKY – Představte si nějaký potok nebo řeku. Uvědomte si, v jakém prostředí teče. V korytě u potoka nebo řeky jsou překážky, které brání průtoku vody. Dobře si ty překážky prohlédněte a pozorujte, jak si voda hledá cestu. Máte-li chuť, zkuste se sami cítit jako voda a hledejte svou cestu navzdory překážkám.