Při hloubkové práci s klienty velmi často používám okruh technik, které pracují s tématem „vnitřní dítě“. Pro mne osobně jsou to veškeré metody, které pomáhají dostat se do kontaktu s našimi dětskými pocity a prožitky, a tím pádem mají velmi léčivý potenciál. Osobně vnímám „vnitřní dítě“ jako ložisko našich dětských vzpomínek, zážitků a pocitů, ale i dispozic, talentů a přirozených energií. Některé z těchto energií jsme si kdysi v pozitivním smyslu užili a rozvinuli je, a potom nám září oči, když o nich mluvíme a cítíme příval pozitivní energie. To jsou naše pozitivní zdroje. Ale je pravda, že některé naše talenty, dispozice a přirozené energie jsme někdy vlivem okolností v minulosti i více nebo méně potlačili nebo je jednoduše nerozvinuli. A mnohdy v nás z minulosti zůstává i mnoho bolesti, smutku nebo vzteku a jiných těžších emocí, které nás pak v dospělosti blokují a ani si to třeba neuvědomujeme. I proto je potřeba se spojit i s těmi bolestivějšími dětskými emocemi, abychom mohli tyto blokády zpracovat a posunout se více sami k sobě.
Zažila jsem s klienty velké množství průlomů, kdy se díky vcítění do sebe jako do dítěte probourali za tlusté obranné zdi, které jim dosud bránily si připustit své minulé utrpení nebo jiné strádání. To jsou ony velké třesky, kdy se mi na křesílku přede mnou „rozpadne“ voják, který dosud druhým jen uděloval povely a musel mít vždy nezdravě navrch, nebo žena, jenž si vytvořila program silné holky a kompletního řízení a kontrolování celé široké rodiny. A pak najednou, když se setkají se svou vnitřní malou, křehkou a citlivou vnitřní částí, jejich nezdravě zafixované role se rozpadnou na kousky během několika sekund a oni se prolamují na nové území, ke své zranitelnosti a přirozené slabosti, jíž historicky vytěsnili a potlačili. Najednou si pak uvědomují, že dosud používali jen část svých energií a jejich život byl omezený pouze na několik málo aspektů chování, v nichž byli nevědomě uvězněni.
Práce s vnitřním dítětem je tedy velmi mnohotvárná a zajímavá a vždy ji volíme individuálně vzhledem k tématům daného člověka. Někdy se k vnitřnímu dítěti dostaneme i přes sny. Nedávno jsem si třeba povídala s jednou mladou klientkou, jíž se zdál sen, v němž viděla malinkaté dítě, které vypadalo jako mini postavička a ona ji držela v dlani. U tohoto snu jsme se s klientkou shodly na interpretaci, že je v ní stále její vnitřní dítě hodně umenšené, to znamená, že mu nedává takový prostor, jaký by zasloužilo. Ve snu se to pak zobrazuje na symbolu nepřiměřeně malinké dětské postavičky.
Klientce to dalo smysl. Svěřila se mi, že svým impulsům typu radost, hravost, spontaneita nebo chuť něco samovolně dělat, nedává skoro vůbec prostor. Tyto vlastní impulsy nepovažuje za důležité, dá se říci, že je skoro nezná. Většinu svého času věnuje tomu, že sleduje druhé lidi a porovnává se s nimi. Zkoumá třeba, jestli není hůře oblečená než někdo jiný, jestli se chová dostatečně přijatelně pro druhé, trápí se tím, že je málo otevřená a akční a nemá na sobě ráda svou uzavřenost a citlivost, protože si pak připadá pro druhé méně zajímavá. Zkrátka většina jejích myšlenek se točí kolem toho, jak se chovat tak, aby byla přijímaná od okolí. O své vlastní individualitě pochybuje a někdy se za ni dokonce i stydí.
Umenšení svého vnitřního dítěte, své vnitřní radosti, spontaneity a přirozenosti, na úkor sebekontroly a orientace na vnější svět, nalézám u velkého množství klientů. A málokdo z nich si uvědomuje, že ve skutečnosti mají zablokované své vnitřní dítě, respektive svůj vztah ke své emoční a přirozené vnitřní části.
V těchto případech tedy velmi často využíváme nějakou variaci experimentu na vnitřní dítě, kdy vyzvu klienta, aby si představil sebe jako dítě, nebo aby se jednoduše nacítil na nějakou etapu svého dětství. Je velmi zajímavé, že určité množství lidí je od svých emocí tohoto typu odstřiženo a když se dívají sami na sebe jako na dítě, necítí prostě nic, nebo mají k onomu dítěti třeba i odpor a nesnáší ho.
Jedna klientka mi řekla, že by to imaginární dítě nejradši vzala a praštila s ním o zem. Když jsme tento aspekt zkoumali více do hloubky, ukázalo se, že tato paní má silně narušený vztah sama k sobě, na hluboké úrovni se nesnáší a považuje se za méněcennou. V dětství se nikdo nezajímal o její pocity a potřeby, byla všem spíše na obtíž, rodiče na ni neměli moc času a matka ji hodně kritizovala. Stejný postoj, který k ní měli její rodiče, ovšem nyní měla sama k sobě, i když si to ani neuvědomovala. O svých pocitech a potřebách neměla ani ponětí, naopak když se vynořily, byly jí na obtíž. Sama sebe hodně kritizovala, stejně, jako to dělala v minulosti matka. Experiment na vnitřní dítě tedy jednoznačně ukázal její negativní postoj sama k sobě. Ostatně tento postoj ji blokoval i v sociálních vztazích, neboť ji dráždily jakékoliv projevy spontaneity a divokosti u druhých lidí a měla tendenci je kritizovat. Tím si vysloužila pověst kritické dámy, před níž se měli ostatní na pozoru.
Pomocí variací experimentu na vnitřní dítě a následné hloubkové práce můžeme pomoci klientovi si tato témata zvědomit a mnohdy dojde i k velkým emočním průlomům. A to je velmi žádoucí, neboť naše cesta k uzdravení vede dle mého především přes otevření starých, mnohdy dětských emocí nebo přes tělesné vybití těchto tenzí. K tomu je práce s vnitřním dítětem vynikající pomůckou.
Autorka: Mgr. Marie Plochová Hlávková, Ph.D.
Článek byl zveřejněný v únorovém čísle časopisu Meduňka 2021
Pokud máte zájem přečíst si více o metodě Hlubinná přestrukturace nebo další příběhy z terapeutické praxe Marie Plochové Hlávkové, nahlédněte do knihy Hlubinná přestrukturace.